Malá recenze: Alena Vávrová: SOJKA Z NEBE UTRŽENÁ
Ilustrace: Jan Cheben
Vydal Milan Hodek | Paper Jam,
Hradec Králové v březnu 2016
Tak by mohl znít výrok překvapeného děcka nad rozbitou hračkou nebo nad mrtvým ptáčetem vypadlým z hnízda. Maminčin povzdech nad střepy porcelánové čajové konvice po babičce, která při ní vyprávěla dětem pohádky. Příměr pro svět oživlých snů a vzpomínek, který se nám často a právem může jevit reálnějším, než každodenní přítomná skutečnost.
Tentokrát těmito čtyřmi slovy opatřila titul své právě vydané knihy básní spisovatelka a básnířka Alena Vávrová, rodačka z Františkových Lázní, kde prožila krásné dětství a žije s láskou zakořeněnou k rodnému kraji a lidem, se kterými se v něm poznává.
Svým nenápadným půvabem titul knihy může čtenářovi připomenout přesah bolesti v křehkosti každé existence a bytí. Zní srozumitelně a v soucitu, jaký jen mohou dítě, dospělý i starší člověk vnímat, podobně a stejně intenzivně.
Ve třech konzistentních básnických cyklech - „To sladké slovo,“ „Lásko“ a „Ze ztraceného rukopisu – magicky ozvláštňující minimalistickou formou otevírá elementární lyrice cestu lidem každého věku, dobře srozumitelnou i lidem generačně si vzdáleným.
Básně jsou provázeny ilustracemi čínskou tuší mistrovskou rukou malíře a grafika Jana Chebena. Svou výjimečnou technikou malíř vtiskne výraz fragmentu čekajícímu na čtenářovu imaginaci. Působivá laterna magika znásobené hry světla a stínu k poezii představ vytváří celistvou hodnotu literární a výtvarnou. Vzniká tu zvláštní mohutný proud synergie vzájemně na sebe působících básnických textů a ilustrací. A přidá-li se ještě synergie čtenářova, je tady trojnásobná možnost zážitku zcela unikátního.
Ivan Vohrna