Podle popisu jsem čekala něco jako humornou detektivku. No, bylo to dost jiné. Celou knihu neustále prostupující a s poměrně přímou otevřeností popisované a především všudypřítomné, téměř všeho se týkající zásadnější i drobné reálie života v pečovatelském domě pro seniory a zejména jejich psychologická stránka ve mně vyvolaly spíš zamyšlení, smutek a až lehkou depresi. I když jej hlavní hrdinky a autorka berou s neuvěřitelným nadhledem a maximální možnou lehkostí a samozřejmostí, bez jakékoliv hořkosti či beznaděje. Přesto tu stále ten podtón zůstává. To je tedy majoritní dojem, který ve mně kniha zanechala. Až někde mnohem dále pak ta nezlomnost, odvaha a životní vitalita, kterou hrdinky i po devadesátce oplývají. A detektivka? Tak bych se příběh vůbec neodvážila označit. V ději se sice vyskytnou záležitosti, které mají kriminální nádech, bála jsem se o hrdinky, že mohou být v ohrožení, ale v tomto ohledu pak děj nějak vyšumí do ničeho, bez rozřešení, rozuzlení, konkretizace viníků a jejich viny, role jednotlivých aktérů, záporných i kladných, zůstávají i na konci nejasné. Jaký význam má v celém příběhu mrtvý kuchař, podle kterého se kniha dokonce jmenuje, jsem vůbec nepochopila. Prostě tak nějak téměř samo to nějak na konci dopadne. Tedy především díky nezlomnosti babiček, ale to je v podstatě vše.
V knize je tedy podle mne nejsilnější stránkou to líčení drobných radostí i strastí babiček a dalších obyvatel s laskavým nadhledem a určitým humorem. Dost slabší stránkou pak pokus o detektivní zápletku. Přesto podle mého názoru stojí za přečtení nebo poslech.
Audiokniha je pěkně načtená, jen zřejmě zvukař má na svědomí, že hlas paní Bartákové působí příliš ostře a trochu nepříjemně, k tématu a příjemnějšímu poslechu by více ladilo trochu ohlazení, zakulacení zvukového výstupu.