Otomar Dvořák (*1951), autor s širokým žánrovým rozsahem, od historických románů, přes fantastiku a horory, až po literaturu faktu, ve svém posledním díle „Vřeteno osudu“ nám dává možnost nahlédnout do života jednoho z nejznámějších českých spisovatelů a básníků, jednu z nejdůležitějších tváří národního obrození, Karla Jaromíra Erbena.

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo.

Kdo z nás by tento verš neznal. Jeden ze základních pilířů české poezie, který asi většina z nás proklínala, když se ho musela ve škole učit nazpaměť. Kytice, Erben, to vše si pamatujeme.

Jak už podnázev knihy napovídá (tajná zpověď Karla Jaromíra Erbena), nejedná se o naučnou monografii či biografii, ale životopisný román, prozaické dílo, kterým nás provází sám Erben. Právě vybraná forma vyprávění, tzv. Ich forma, tedy příběh psaný v první osobě, pohledem hlavního aktéra, byla výborně zvoleným nápadem autora. Obecně se dá říci, že tato forma dokáže lépe vtáhnout čtenáře do děje. Čtenář se tím více zosobní s hrdinou, s jeho vzlety a pády, štěstím i beznadějí. A z této formy dokázal autor vytěžit ve svém příběhu maximum.

Už od prvních vět je v příběhu cítit především ponurý, až temný prvek. Autor výborně zúročil své zkušenosti z hrůzostrašných, až hororových příběhů (např. Ďáblův klíč). Tím nechci naznačovat, že by „Vřeteno osudu“ byl snad hororový příběh. Přesto knihu provází neustálé zjevování se podivné stařeny pod plachetkou, či brečícího malého dítěte. Jasně se zde odkazuje na nejznámější žánr, kterým se K. J. Erben proslavil, tedy balady. Samotná podstata veršovaných balad je spojená s ponurým, strašidelným dějem a nešťastným, až tragickým koncem. Mýtická osudovost daná sudičkami, které nám stříhají niť života, je použita i v názvu knihy.

Životní příběh Erbena je popisovaný nejen velmi čtivě, ale Dvořák dokázal do románové formy vložit nepřeberně zajímavých dobových reálií, které nejen dokreslují příběh, ale vnímavého čtenáře možná až překvapí. Přiznejme si, že pod termínem Národní obrození si naprostá většina z nás představuje skupinu starců ve fracích sedících v zaprášených studovnách knihoven. Ale O. Dvořák dokázal vytvořit značně živější obraz tehdejších obrozenců, jejich řevnivost, neustálé potyčky atd. A především zobrazil osobnosti v reálných podobách, ne idealizovaných, jak je známe z učebnic literatury. Vulgární a žárlivý poeta Karel Hynek Mácha, buřič Sabina či Barbora Němcová, nám všem známá autorka Babičky pod jménem Božena Němcová, které byla proslulá svým sexuálním apetitem (i pro Erbana to byla femme fatale), a mnoho dalších. A k tomu přidal i dějinné události, jež nám už jsou téměř neznámé, spojené především s nacionalistickými náladami v tehdejším revolucemi zmítaném rakouském mocnářství. A v tom všem se zmítá Erben, nerozhodný v roli uznávaného učence, oddaného vlastence a živitele rozrůstající se rodiny.

V roce 2015 vydalo nakl. Čas.