Napsat cokoliv o způsobu psaní M. H. se zdráhám, necítím se kvalifikovaná k tomu, abych dokázala zachytit, jak působivý je jeho styl. Když pominu téma, které je samo o sobě zajímavé, si na M. H. cením jeho schopnosti psát s takovou lehkostí, jako by prostě jen zasedl k počítači a házel myšlenky, které se mu v hlavě rojí jako divoké včely, na papír. Je znakem mistrovství napsat knihu tak, jako by to nedalo žádnou práci.

Podvolení je dle mého názoru kandidátem na zakázanou knihu v budoucnu, pokud se začnou jeho politické předzvěsti plnit. Islamizace se schovává za rouškou nevinnosti, přívětivosti a zkrátka v bílém rouchu ale v zápětí nás obklopí, polapí celou společnost a pravé peklo by se dělo až po tom, co by následovalo. Bylo pro mě těžké zkousnout to erotické téma hraček pro ženy a staré, školené stařenky, která byla kámasútra guru či co. Potřebovala bych si knihu přečíst možná dvakrát, abych nahlédla skrze skoro průhledný závěs opravdového významu. Nijak mě ale nešokovala a nebyla jsem z toho na kolenou, jak se o Podvolení možná někdy povídá. Příliš jsem se soustředila na čtení řádků než mezi řádky :D

Naprosto úžasná kniha, drsná a cynická, přesně vystihuje stav dnešního světa. Měl by si ji přečíst každý, kdo přemýšlí o tom, kam se ubírá naše civilizace.

I poslední Houellebecqova kniha, velmi kvalitně napsaný a komponovaný víceúrovňový román, který vposledku není zase tak šokující, jak by dle propagačních textů mohlo vyplývat (na Houellebecqa v Podvolení stejně jako již v románu Mapa a území, který byl v tomto směru ještě radikálnější, odsouvá zřejmě stranou jinak hojně oblíbené autorovo téma sexuálních/erotických, avšak hluboce oduševnělých vtahů většinou s nějakou jednou důležitou ženskou postavou na minimum, což dle mého svědčí o tom, že Houellebecq umí psát i bez přidané hodnoty autentického údivu/šoku v sexuálních motivech a scénách nebo v autentickém vulgárním jazyce -- pro některé konzervativnější čtenáře to představuje hlavní překážky), posunuje Houellebecqovo umění románu opět dál a kvalitativně od předchozích minimálně dvou románů drží nastavenou laťku seriózního, kvalitního a prvotřídního románového umění stále velmi vysoko, pokud ne výše, tak minimálně na stejné úrovni jako v Mapě a území. Přičemž bylo velice zajímavé sledovat, jakým směrem se Houellebecq po dokonale napsané Mapě a území, u níž jsem předpokládal autorův tvůrčí vrchol, ubere. Zvolil opět fascinující námět a trochu obměnil, respektive vymyslel novou formu pro své umělecké psaní, a proto dobrodružství Houellebecqova výjimečného a vysoce originálního umění románu alespoň pro mě nadále úspěšně pokračuje. Podvolení tak pro Houellebecqovy čtenáře snad nemůže být v žádném případě ani sebemenším zklamáním jako spíše intelektuálním obohacením na úrovní až extatického uměleckého a intelektuálního prožitku. Nevím však, jestli bych Podvolení doporučil čtenářům, kteří autora ještě nečetli, a rozhodně bych Podvolení nedoporučil čtenářům, kteří Houellebecqa zatím neznají a které láká v první řadě a zejména námět románu -- islamizace Francie. Ti budou z románu patrně zklamáni a zmateni.

Tak tohle mne neoslovilo prakticky vůbec. Přestože Igor Bareš podal opravdu úctyhodný výkon - jako interpret je vynikající a jen díky němu jsem audioknihu doposlouchala do konce. Téma bylo sice vybráno zajímavě, ale nějak jsem knize nemohla přijít na chuť. Je v ní spousta popisu sexuálních zážitků hlavního hrdiny (který mi navíc ani po několika hodinách poslechu nezačal být sympatický), autor tomu věnuje velkou část knihy s pravou francouzskou otevřeností. Zbytek se týká politiky, společnosti a toho ostatního, co je uvedeno v anotaci. Místy to bylo dokonce i napínavé, ale nestačilo to na vyvážení celkového dojmu z knihy. Asi jsem čekala víc... Podle mého názoru tohle není audiokniha, která by se dala poslouchat pro pobavení nebo oddech - naopak, její poslech je poměrně náročný.

Mam Houellebecqa rád, je to cynik, i když většinou docela vtipný. Je to pěkně napsaný román z akademického prostředí. Scénář, který tam nastřeluje - výhra muslimské politické strany ve volbách a postupná islamizace skolství a státu - je dost nereálný. I přesto při čtení lehce mrazí. Není to ale nějaký stupidný výsměch Západu nebo znevažování islámu - hlavní postava je intelektuál, a islamizace je plíživá....no, samozřejmě, docela ho láká, že by, vzhledem ke svému postaveni mohl mít tři manželky, a že by mu je noví "majitelé" Sorbony ze SAU dokonce dohodili:-) Bavilo mě, jak promýšlí, co by asi muslimové chtěli měnit na našem světě - nejen zahalení částí těl, ale třeba změna způsobu uvažování o tom, jak je třeba financovat univerzity nebo jak má fungovat "sociální stát", na jakých principech, atd. Pěkné intelektuální cvičení.