Podobné tituly

Česká hospoda a její neopakovatelné sociální prostředí byly vždy významným tuzemským fenoménem. Už od dob starého Rakousko-uherského mocnářství vznikaly v těchto mikroklimatech politické projekty, umělecké vize i sportovní kluby.

Možná proto nás okolní svět chápal jako národ Švejků s naplněným půllitrem v ruce. Vídeň zkrátka žila svými kavárnami se Sacherovým dortem a kávou se šlehačkou, Praha naopak nálevnami a půllitrem s bílou čepicí pěny či utopencem. Fotograf František Dostál a hudebník Ivan Hlas spojili síly a společně vytvořili knihu Jdeme na jedno…, kterou vydalo nakladatelství Bondy. Publikace si klade za cíl popsat klima českých hospod laskavým pohledem s mírnou dávkou nostalgického ohlédnutí. Ale aby obsah díla nevyzněl příliš smutně, vypomáhají si autoři vtipnou nadsázkou, jemnou karikaturou i specifickým domácím humorem. Zpěvák a hudebník Ivan Hlas je autorem hlavní textové části. Své mírně nostalgické ohlédnutí pojal jako dlouhou epickou báseň psanou volným veršem. Ačkoliv se v ní nic nerýmuje, máme při jejím čtení dojem něčeho vznešeného, nebo až umělecky nadčasového.

Vzpomínky na hospodské sály a první lásky

Volné autorovy asociace jsou nenásilně řazenými vzpomínkami na hudební začátky, první kapely, poloutajené koncerty po zaplivaných hospodských sálech, divoké taneční zábavy ve vesnických lokálech i první nezdařené pokusy naplnit erotické představy. Tohle všechno Hlas rámuje specifickými kulisami české pivní kultury. Fotograf Dostál doplňuje text černobílými momentkami s krátkými glosami, které vysvětlují vznik snímku nebo jeho zobrazený děj. Díky jeho originálním fotografiím se můžeme vrátit na chvíli proti proudu času. A navštívit místa, která již dávno spláchl nemilosrdný proud času. Můžeme také potkat zemité lidi, kterých bychom si v běžných situacích možná ani nepovšimli. Fotograf je představuje pomocí jejich životních osudů (bojovník od Dankerque, chlap pod pantoflem, potetovaný štamgast, servírka nahoře bez, návštěvník vesnické plovárny). Někdy nás pozve i mezi slavné osobnosti, jako byli herci Petr Čepek a Eduard Cupák nebo textař Pavel Vrba. I když třeba nepatříte mezi pravidelné návštěvníky výčepů či náleven a nejste ortodoxní fanoušci čepované zrzavé vody se sněhobílou pěnou, můžete si v knize najít příběh vyprávěný pouze pro vás. Když ji dočtete až dokonce, možná uvěříte tradovanému heslu, že teprve pivem je žízeň krásná.