Už klasika, která se dostala i do povinné četby. Parta kluků ztroskotá na ostrově a snaží se přežít, než je někdo zachrání. Stanoví si hierarchii, pokusí si udělat přístřeší, udržovat oheň, něco ulovit. A pak začne pozvolna prosakovat hlavní důvod věhlasu knihy. Ony se totiž v chlapcech začnou projevovat ne moc pěkné věci a to hezky plíživě. Nečekejte démony nebo nadpřirozeno, jen pradávnou lidskou podstatu. Je to fascinující čtení. Už jenom v tom, jak malý svár zažehne zkázu. Jak v malých dětech civilizované chování převálcuje zvířecí pud. A ačkoliv můj vnitřní realista a cynik tuto knihu doporučuje ke čtení jako ukázku zkaženosti a zla adaptovatelnou na každou společnost a dobu. Jedním dechem říkám, pojďme se poučit, pojďme udržovat oheň a ne válčit. A buďme víc Ralphy než Jacky. P.S. Teď, při druhém čtení, mě znovu rozdrtily poslední dvě strany, ty jsou nejsilnější z celé knížky. Jak barbarské divošství narazí na uhlazenou civilizaci. To lusknutí prstu.