Podobné tituly

V loňském roce vydalo nakladatelství Meander český překlad knihy Zprávy od Alaina (Des nouvelles d’Alain), která přináší formou fotograficko-komiksových reportáží obrazy o neutěšeném životě Romů v různých koutech Evropy.

Základním materiálem pro tuto publikaci jsou fotografie a vyprávění Alaina Kelera, známého francouzského válečného a dokumentárního fotografa. Celou práci dal dohromady a kresbami doplnil Emmanuel Guibert, u nás známý zejména díky komiksu Alanova válka. Na grafické podobě knihy spolupracoval Guibert s koloristou Frédéricem Lemercierem.

Keler strávil cestováním a focením pro různé tiskové agentury třicet let. „Jednoho dne jsem narazil na Romy, hlavní menšinu evropského kontinentu. Před válkou byli hlavní menšinou Židé. Ubozí Židé, živořící ve vesnicích a ghettech na počátku 20. století, měli s Romy společné to, že v rámci svých společenství ztělesňovali jakési obětní beránky. Mí prarodiče zemřeli v Osvětimi úplně stejným způsobem jako jiní romští prarodiče. I dnes většina Romů živoří a je stejně nežádoucí jako dřív.“

K Romům jezdí od roku 1999 rád a opakovaně. Své fotografie pořizuje zejména v místech, z nichž „bída přímo čiší“. „Tahle kniha je výběr okamžiků, které jsem zažil v několika evropských zemích v prostředí diskriminovaných, pronásledovaných nebo prostě opuštěných komunit lidí, ponechaných napospas osudu.“

Prostřednictvím zpravidla černobílých momentek a Guibertových kreseb, které z nich vychází, nás Keler zavádí do Kosova mezi Romy vyháněné ozbrojenci UCK a do Srbska, kde hledají útočiště na neuvěřitelných místech na okrajích Bělehradu. Následují zastávky v České republice – sledujeme pochod neonacistů Janovem, chánovské ghetto či příběh pokusu o upálení romské rodiny ve Vítkově. Další obrazy bídy přicházejí z Itálie a ze Slovenska. Kontrast coby střípek naděje tvoří poslední kapitola o hudebním souboru Kesaj Čhave. Doslov knihy je pak vylíčením osobní zkušenosti s úřední diskriminací Romů ve Francii: „Je to naprosto pomýlený systém, který devastuje lidské osudy, stojí spoustu peněz, a navíc zaměstnává početné administrativní, sociální a policejní síly…“

Keler nic nepřikrášluje a zprostředkovává i své negativní zkušenosti. Zároveň líčí skvělé osobnosti a nová přátelství, která nalezl jak mezi Romy, tak a mezi těmi, kteří neváhají pomáhat nejchudším a nejopovrhovanějším, a to nikoliv z důvodu ulehčení vlastnímu svědomí, nýbrž z prosté mezilidské solidarity.

V závěrečné úvaze se vrací k mementu vichistické Francie, která se podílela na nelidských deportacích a masovém vraždění, a varuje, že i když byla cesta k nejhoršímu v minulosti několikrát prošlapána, neznamená to, že se po ní nemůže jít zas. „Stigmatizovat znamená v této souvislosti zabíjet. Zobecňovat nařčení, spojovat s konkrétním problémem určitá společenství lidí, umocňovat strach a nejnižší pudy znamená zabíjet.“

V poznámkách na konci knihy autoři zmiňují, že původní romská společenství v Čechách a na Moravě byla téměř vyhlazena za druhé světové války v nacistických koncentračních táborech. Podle oficiální linie tomu tak bylo, ve skutečnosti se na vraždění českých Romů podílely i české orgány. Zatímco Francie byla po dlouhé době schopná opustit roli pouhé oběti v této pohnuté etapě dějin a přiznat svůj podíl na vražedném chování k menšinám, u nás je to stále ještě tabu. První kroky k jeho prolomení udělal Paul Polansky (viz knihu Tábor smrti Lety) a je na nás, abychom udělali další. Aby byly Zprávy od Alaina o osudu Romů v současné Evropě kompletní, chybí tedy snad jen jediný snímek, a to zapáchajícího vepřína v Letech, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora, v němž pod krutým dohledem českých dozorců našly smrt stovky Romů.