A já přidám jednu neprofesionální recenzi.
Jednak samotný příběh si mne získal a okouzlil. Žádná velká slova a přesto přímá a emotivní.
Ale co mne naprosto dostalo, byla barvitost jazyka, krásná fabulace, přímo jako by si spisovatel hrál se slovy.
Při čtení jsem měla pocit, že stojím před krásným obrazem plným barev a odstínů. Jemná kniha.

U každého příběhu vždycky záleží na umění vypravěče. Co do něj dá, čím ho okoření a jak jej naservíruje. Je to jako s vařením. Někdy stačí málo a je to zázrak. A tak i když se příběh jeví banální jako tvarohová buchta, může mít v sobě takové kouzlo, které vás dojme. Takovým kouzlem je obdařena kniha Roberta Seethalera Trafikant (vydalo Argo v překladu Michaela Půčka). Příběh, který je o jednom nepříliš bystrém učedníkovi, peripetiích dospívání ve Vídni 30. let a tak trochu i o psychoanalýze.
Rakouský spisovatel a scénárista Robert Seethaler (1966) má na svém kontě celkem už čtyři romány, v češtině ale zatím vyšla jen jeho kniha poslední. Téma se jeví navenek sice vážné - období těsně před a po Anšlusu Rakouska, počátek pronásledování Židů a radikalizace některého obyvatelstva - ale dějinné události se zde dějí jaksi mimoděk. I když všechno hodně ovlivní, nejsou v příběhu tím hlavním. Každý má totiž navzdory době vždycky tak nějak důležitější věci na práci a dost svých vlastních starostí.
Hrdina příběhu, Franz, je obyčejný sedmnáctiletý mladík, který je poslán do Vídně z horské oblasti Solnohrad. Tragická nehoda, která se přihodí matčině milenci způsobí, že namísto snění na břehu jezera Attersee se Franz začne učit u matčina známého trafikanta Otty Trsnjeka. A Franz se učí. Dění, které začíná prostupovat všedním životem Vídně zprvu nevnímá. Má svých starostí dost. Musí se sžít s městem, psát domů mámě, rozumět doutníkům, číst noviny a také je třeba aby si našel děvče, jak mu doporučí Sigmund Freud. Nostalgický obraz Vídně je totiž doplněn o jednu slavnou personu a tou je sám věhlasný zakladatel psychoanalýzy. V tomto příběhu je to již starý pán, který si občas zajde do trafiky pro Neue Freie Prese a viržinka. Aspoň tedy do té doby, dokud Židé chodit do trafik pro noviny a doutníky mohou. Tak dojde také setkání s naivním učedníkem, který je starým pánem fascinován. Je to také trochu na jeho popud, že si jednoho dne si umyje krk, napomáduje vlasy a vyrazí do Prátru hledat děvče. Tam romantik Franz potká ji – baculatou blondýnku Anežku z Dobrovice u Mladé Boleslavi (!), z „ moc pěkný vesnice, přitulený k Viničnýmu vrchu jako k temnýmu milencovi“. Tehdejší Vídeň je totiž pořád ještě tak trochu plná Čechů. Jenže slečna, která se protlouká všelijak, třeba jako tajemná indiánská tanečnice v kabaretu, je spíše realistka. Franzovo srdce se láme, ovšem doba se nezastavuje a běží. Pan profesor si už nechodí pro doutníky ani pro noviny, nýbrž si balí na cestu do Anglie a trafikantovi někdo rozbije výlohu. Začíná se zatýkat, na břehu jezera doma v horách vlají tři červené prapory s černými hákovými kříži a sousedé přestávají být dobrými sousedy. Franz se mezitím vším ale hlavně snaží hlavně zapomenout na Anežku a na Freudovu radu si zapisuje všechny svoje sny. Lístky s takto vzniklými poetickými texty lepí na sklo výlohy,a čeká. Jenže ,ěstem už namísto líné kávové nostalgie proudí síla úplně jiná. Taková, která do sebe pohltí všechno jako do černé díry. Lásku, přátele i dobro.
V jednoduchosti je krása, chce se říci při čtení Seethalerovy knihy. Vydatně tu ovšem pomáhají také kulisy – velkou roli tu má samo město Vídeň a bylo by asi zajímavé část tenhle příběh právě tady a kráčet tak ve Franzových stopách. Třeba do ulice Bergstrasse, k domu, kde slavný psychoanalytik Sigmund Freud žil. Dnes je v jeho bytě muzeum a návštěvníci se mohou podívat i do Fredovy pracovny. Ve vitríně tam dnes trůní bůžci, kteří dříve stávali na jeho pracovním stole, jen gauč, který tolik zajímal Franze, chybí. Kousek od domu je pak Votivní kostel a také Ringstrasse s kavárnou Landtmann, kam Freud při svých každodenních procházkách chodíval. A samozřejmě, někde tam také určitě stála trafika. Kam jinam by si chodil slavný profesor pro své noviny a doutníky. Třeba to všechno takhle nějak bylo….
Komu se to bude líbit: milovníkům Vídně, Sigmunda Freuda...a nostalgických příběhů.
Další tipy na knihy- Freud: Vášně mysli (Irwing Stone), Vídeň: Vídeň návod k použití (Monika Czernin).
Co mě osobně zaujalo: zmínka o městečku Dobrovice....:-)