Celek románu představuje pozoruhodný a vydatný experiment, který vypovídá o Drtikolovi, o dějinách fotografie jakožto nového druhu umění, o kulturním klimatu nesmírně zajímavé a turbulentní doby konce monarchie, první světové války a dvacátých let, ale také o možnostech soudobého románového vypravování. A když už byl zmíněn Illiesův román 1913: Léto jednoho století, hodí se dodat, že Jan Němec k němu napsal více než důstojný český protějšek. Nejen kvůli schopnosti všechna výše uvedená témata zahrnout do jednoho celku sofistikovaným, a přitom hravým způsobem, ale též kvůli rysu takřka záhadnému - ten román neztrácí tempo a i po čtyřech stech stránkách nutí číst jedním dechem.
Kniha je obrovským zklamáním. Nafouknutá reklama neodpovídá obsahové stránce. Jedná se opravdu jen o kompilát textů ze starších knih a pár výmyslů k tomu. Doporučil bych tedy číst originály. Nabízí se ale otázka: Čí příbuzný je ten Jan Němec, že je ta kniha natolik přeceňována?
Kniha má jistě své literární kvality, i když se autor místy dost předvádí a předhání v originalitě a metaforické exhibici vlastních jazykových dovedností, takže se stává, že se samotná postava Drtikola ztrácí a to nejen v detailních popisech prostředí a dojmech z něho, ale také v dialozích během příběhu. A práce se zdroji (z nichž vyčnívá citace takřka ¼ knihy Drtikolových deníků Elišce Jánské) a vykreslení Drtikola samotného, zejména ve dvacátých letech, potěší jedině člověka, který od něho nikdy nic nečetl. To beru nicméně jako klad, že může být kniha inspirací o Drtikolův živý odkaz. Avšak pro toho, kdo již četl některou z knih čerpající z autentických materiálů, přichází rozčarování, že tu autor klouže jaksi po povrchu a „bez duše“ - a především s řadou nepřesností a zjednodušováním Drtikolova charakteru. Ono totiž, jak již napsal Evžen Štekl v knize Síla moudrosti: „že ten, kdo jej znal, stál Drtikol-člověk výše, nežli Drtikol-umělec.“ Ačkoliv, jak dodává, obojí je s jeho životem nerozlučně spjato. To se autorovi, i přes veškerou snahu zobrazit a přiblížit Drtikola a spojit tyto dva jeho aspekty, nepodařilo. A proto ten, kdo si chce posvítit na Drtikola, či lépe, nechat se Drtikolem osvítit, nechť hledá v jeho živém odkazu – tam se totiž setkáme s daleko intenzivnějším světlem - tím nehasnoucím.
Nádherný román - doporučuju všem, kdo mají rádi fotografii nebo se zajímají o mystiku. Kamarádka mi na začátku řekla, že to jsou Žítkovské bohyně naruby. Drtikolův osud i dílo jsou výjimečné a Jan Němec je podává strhujícím způsobem. Pro mě velký objev.