Podobné tituly

Po přečtení knihy Čekání na Lina od stejného autora jsem od této knihy čekal asi příliš mnoho a dostalo se mi spíše zklamání, neboť i příběh knihy se samotné hrůzy masakru dotýká jen zlehka a více se věnuje životu na univerzitě, která je proměněna v uprchlický tábor pro ženy. Takto proměněnou univerzitu dostane svěřenu do rukou jedna z Amerických učitelek, která před blížící se japonskou armádou neuteče. Její nesmírná odvaha pak zachrání životy dívek, žen i několika můžu, ale ji samé se hrůzy války dostávají nezvratitelně pod kůži.

Dost dobře jsem si neuměla představit, co mám od téhle knihy čekat. O Nankingském masakru jsem samozřejmě četla, ale nějak jsem si v hlavě nedovedla poskládat obrázek o samotném příběhu. Byla jsem tedy dost překvapená, když jsem zjistila, že se autor zabýval vlastně docela jinou, ne tak zásadní dějovou linií.

A jsem opravdu ráda, že jsem se o Minnie dozvěděla. Ta žena si získala moje sympatie takřka ihned. Myslím, že Rekviem za nanking je uznáním, které se opravdu zaslouží.

Každopádně samotná kniha mi dala do těla. Příběh je krutý, realistický a vychází z podložených faktů - což si myslím, že je správné. Nikdo přece nestojí o zkreslené informace. A i když jsou mnohé scény hodně hrůzné, líbilo se mi to. Jen mě to nechávalo trochu smutnou, jen mi to trochu zaplňovalo mysl otázkami.

A smutná a plná otázek jsem vlastně pořád. Jsem smutná, že je mezi lidmi tolik krutosti a ptám se proč? Jsem smutná, že nikdy nebudou všichni šťastní a ptám se proč? A nejvíc jsem smutná z toho, jak fádní jsou naše životy a proč jsme to vůbec dopustili? Jen málokdo toho za život tolik udělá, jako Minnie.

Rozhodně nelituju, že jsem se do knihy pustila, je to zase něco jiného, neotřelého... smutně krásného.