Haikující Roman Szpuk je výborný! Ale oproti předchozí recenzi vůbec nesouhlasím s tím, že by to bylo to nejlepší a jediné, co se v žánru haiku v českých luzích a hájích objevilo. Dost systematicky kupuji (skoro sbírám) sbírky haiku českých autorů, a tak můžu říct, že v některých aspektech jsou jiní autoři silnější nebo – lépe řečeno – zkrátka jiní. Tak na mě třeba Petr Čermáček daleko víc působí svojí obrazností a zacházení s jazykem, Vít Erban zvláštní melancholií a určitou mystičností, Miroslav Černý „archetypální“ drsností (rytou do kamene), Jiří Dědeček schopností udělat ze všedního nevšední (která k haiku rozhodně patří)... a tak bych mohl pokračovat dál. Ještě mě nenapadlo přidávat jednotlivým autorům počet hvězdiček, ale všichni by ode mě dostali zhruba stejně a absolutorium nikdo. Možná tak leda všichni dohromady. U Szpuka se mi moc líbí smysl pro vystižení „takovosti“ věcí, dějů a jevů, ale na druhou stranu se v tomhle záměru na detail občas vytrácí atmosféra, kontext, zkrátka to, co se v dobrém haiku vynořuje mezi řádky. Taky mi v porovnání s jinými chybí dramatičtější a rytmičtější výstavba obrazů. Na druhou stranu je u Szpuka hodně silné zakořenění v krajině, ale to je zrovna něco, co je pro česká haiku dost specifické a co se dá najít u více autorů. Tím chci říct ostatním čtenářům, ano, určitě se potěšte touhle povedenou knížkou, ale nezůstávejte jenom u ní, protože existuje hodně dobrých českých autorů haiku. Když tak listuji antologií japonských haiku Chrám květů, je fascinující vidět, že co (tradiční) autor, to úplně jiná haiku, jiná poezie, jiné experimenty a porušování zaběhlých forem. A to je něco, co k haiku poezii patří. Bez toho nemůže být tím, čím je. Tedy, povyšovat tuhle krásnou knihu tak, že smetu ze stolu všechny ostatní, bych rozhodně nedělal. A tahle knížka to ani nepotřebuje. Děkuji Romanu Szpukovi, že opět dokázal, že haiku se u nás prostě daří!

KÁMEN v BOTĚ je první haiku-sbírka, která by se také dala definovat souborným názvem "Haiku z Čech". Oproti jiným sbírkám a sbírečkám, které si spíše zaslouží název "Česká haiku" ale kde už samo toto pojmenování varuje....POZOR, tady není něco v pořádku – protože buď něco haiku je nebo není, neexistuje žádné jiné specifikum a v konečném výsledku je taky úplně jedno, kde tato dílka vznikla – se tady nejedná o všelijakou tu "kytičkovanou poezii, duchaplné aforismy, citáty, epigramy, které hloubkou své myšlenky oslňují amatérské literáty...", násilně nacpanou do formy 5-7-5, ale o důkladné poznání, pochopení a nakonec zvládnutí této básnické formy. Je to výsledek čtyřleté Darmošlapovi "dřiny", neustálého hledání, bloudění, pochybování, vzdávání se a opět pokorného vracení. Proto mu patří dík, dík za to, že to nevzdal....a teď už s tím půjde asi opravdu těžko "seknout"...