Přibližně to říká kouzelník malé Terezce. I čtenář, chce-li pochopit, o čem je Pohádka o Terezce, musí do jejího příběhu vstoupit. Anebo zprvu jen nechat ten příběh vstoupit do sebe jako úplně obyčejné vyprávění o malé holčičce, její cestě a jejím hledání. Později se ale pravděpodobně stane to, že čtenář sám vstoupí do příběhu. Je to zvláštní kniha, křehká. Nové situace a nová místa k prozkoumání se tam objevují jakoby jen tak, jako mávnutí křídlem. Čtenář, stejně jako Terezka, do nich může vstupovat buď zcela prostě, bez hlubších významů (a že ty popisy krajiny a míst jsou jazykově krásné!), anebo se mu může stát, že najednou vidí sama sebe, jak jde cestou Terezky a zažívá setkání sám se sebou, kterého do teď vlastně vůbec neznal. Anebo znal?...
Tak jsem knížku o Terezce přečetla skoro jedním dechem a moc se mi líbila. Je to pěkný příběh, má celkem všechno, co takový iniciační příběh mít má... Je vlastně docela jednoduchý a prostý a to v sobě nese velikou sílu, která jde rovnou k jádru, není třeba se zamotávat do nějakých labyrintů a záludností, spletitostí a příliš od věci odvádějících kudrlinek. Ale není zase moc jednoduchý:-)) Tak akorát, aby v sobě nesl i nutné napětí:- ) A kdo znají Milana Horáka, jistě s radostí poznají a ocení i jeho osobitý jazyk, který je v tomto textu ještě vytříbenější, než jindy. Blíží se vánoce a jsem ráda, že zase po čase mám dobrý dárek pro své milé bližní :-))Tuhle knížku můžu klidně doporučit všem - nejen dětem hledajících či duchovně žijících, ale úplně všem, velkým i malým, mladým i starým !
