Mezi lety 1915-1941 si Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník nicméně poskytuje přehled o tom, co oněch 27 let dělala, o lidech, které potkávala, a...
(...) Deníkový obraz tvůrčí existence ojedinělé ženy umělkyně, která za každých okolností brání své vidění světa a nikdy necouvne před konzervativními představami realistů, pokrytců a snobů, je rovněž usilovným hledáním cesty, jak se vymanit z konvencí a stereotypů života, zůstat sám sebou i navzdory riziku a nebezpečí, jež takový pokus zákonitě přináší. (...) ." Šestadvacet svazků těchto deníků probral a k vydání uspořádal její manžel Leonard Woolf.
I když sama tvrdila, že deník je jen jakousi neúplnou charakteristikou člověka, karikaturou, protože člověk se k deníku uchyluje jen v určité náladě, když má melancholickou náladu nebo naopak povznesenou. V jejím případě vlastního deníku bych si dovolila tvrdit, že jde o nádherný portrét, vykreslení sama sebe. Uchylovala se k němu jak šťastná, tak i když jí samou cloumaly deprese, pochybnosti... Má můj hluboký obdiv, byla nesmírně sečtělá, úctyhodně spolehlivá, k sobě neuvěřitelně přísná, nepochybně výrazná osobnost a jedna z nelepších spisovatelů. Klobouk dolů. Její Deníky doporučuji, popisuje zde, co všechno četla, jak postupovala při psaní svých knih, jak prožívala svoje deprese, pochybnosti a bolesti a naopak radosti a posity štěstí. Její život sama ukončila, ale podle mého názoru byl opravdu bohatý.