Podobné tituly

Přestože dílo editorů – univerzitních profesorů Paula a Mallmanna vyšlo v německém Darmstadtu již v roce 2000 a někteří čeští historici na něj ve svých pracích již dříve odkazovali, širší veřejnosti zůstala tato cenná kniha prakticky nedostupná, neboť v celé České republice byla k dispozici pouze ve čtyřech pražských specializovaných knihovnách. Zásluhou zkušeného překladatele Petra Dvořáčka, který se specializuje na překlady z němčiny, jež se tematicky týkají druhé světové války, a v minulosti přeložil do češtiny například známou práci Detlefa Brandese Češi pod německým protektorátem, je toto dílo nyní všem zájemcům dostupné v českém překladu.
Sborník – nebo chcete-li, tzv. kolektivní monografii – tvoří celkem 27 příspěvků, na kterých se kromě dvou zmíněných editorů podílelo dalších 21 renomovaných historiků (z toho dvě ženy). Autorský tým, složený převážně z německých historiků, „oživují“ příspěvky českého znalce problematiky Gestapa Oldřicha Sládka a holandského historika Guuse Meershoeka (Bezpečnostní policie a SD v Nizozemsku). Studii s podtitulem Gestapo v Itálii napsala italsko-německá autorská dvojce Carlo Gentile a Lutz Klinkhammer (jedná se o italského historika žijícího v Německu a německého historika pracujícího v Itálii).
Jak již napovídá podtitul knihy, v centru pozornosti editorů stál „bezpečnostněpolicejní teror jak na ‚domácí frontě‘, tak v okupované Evropě.“ Samotná kniha je přehledně rozdělena na čtyři tematické bloky. Každý blok tvoří vždy několik odborných studií, přičemž každý příspěvek je vždy ještě členěn na další drobnější „podkapitoly“, což činí text přehlednějším. [...] Pro českého čtenáře bude patrně nejzajímavější třetí oddíl knihy, který se soustředí na působení Gestapa v okupované Evropě. Na prvním místě je třeba zmínit přehlednou a čtivou studii českého historika Oldřicha Sládka s názvem Stanné právo a stanné soudy. Studie se zabývá působením Gestapa v Čechách a na Moravě od doby, kdy se jeho zaměstnanci připravovali na rozbití ČSR (v roce 1938 zde hrála kromě Gestapa hlavní roli také zpravodajská služba SD), a sleduje jeho činnost až do května 1945, kdy příslušníci Gestapa nakonec uprchli z povstalecké Prahy. Příspěvky dalších autorů se poté zabývají činností Gestapa a ostatních nacistických bezpečnostních složek na území Francie, Nizozemí, Itálie, Sovětského svazu a Polska, respektive Generálního gouvernementu. Za obzvláště zdařilý a čtivý lze prohlásit příspěvek německé historičky Claudie Steur, který se soustředí na činnost „poradců pro židovské otázky“. Tito Eichmannovi emisaři, jak zní název studie, „byli umísťováni výlučně ve spřátelených, spojeneckých nebo poražených zemích, jimž byla ponechána vlastní vláda.“ „Poradci“, zodpovídající za židovské deportace do koncentračních táborů, působili celkem v deseti evropských zemích. Mezi těmito zeměmi nemůže pochopitelně chybět ani Slovensko, kde se během války vystřídali dva „poradci“. Studie popisuje činnost těchto „poradců“ v jednotlivých zemích, přičemž uvádí i jednotlivé počty deportovaných Židů. Na závěr studie autorka za použití biografické metody popisuje profil pachatelů (jednotlivých „poradců“), přičemž se nevyhýbá ani jejich poválečným osudům. Čtenář se tedy dozví, že první slovenský „poradce“, bývalý student teologie a Eichmannův důvěrník Dieter Wisliceny, byl po válce odsouzen k trestu smrti a v roce 1948 byl v Bratislavě popraven. Jiný osud čekal na druhého slovenského „poradce“ Aloise Brunnera. Ten Wisliceného vystřídal v září 1944, když před tím nabyl bohaté zkušenosti jako „židovský poradce“ ve Francii. „Alois Brunner přijal na konci války identitu svého synovce Aloise Schmaldiensta. Po roce 1945 pracoval po určitou dobu pro americkou tajnou službu. Roku 1954 uprchl do Sýrie a působil tam jako vojenský poradce. Všechny žádosti o vydání byly odmítnuty. Roku 1966 údajně zemřel.“ [...] Závěrem je třeba podotknout, že v knize nalezne čtenář také velice užitečný seznam zkratek a jmenný a místní rejstřík (některá jména a místa však z rejstříku vypadla). Oproti německému originálu v českém vydání chybí šestistránkový „medailonkový“ přehled autorů, kde jsou u každého z nich uvedeny jednak základní informace týkající se kvalifikace, jednak výběr z publikační činnosti. Je škoda, že právě v českém vydání tento přehled chybí, neboť prakticky všichni autoři, kteří se na sborníku podíleli, jsou s výjimkou Oldřicha Sládka českým čtenářům víceméně neznámí. Atraktivnosti knihy pro širší veřejnost by také jistě prospěla obrazová příloha, kterou práce postrádá. Samotný text je tak zpestřen stejně jako v německém vydání pouze třemi organizačními schématy a dvěma tabulkami.
Na úplný závěr je nutné zdůraznit, že se jedná o vskutku velkolepou publikaci k tématu Gestapa a k nacistickému represivnímu aparátu vůbec. Nezbývá tedy nic jiného, než tuto knihu jednoznačně doporučit všem zájemcům, kteří chtějí do problematiky Gestapa proniknout opravdu do hloubky a dozvědět se nové informace o jeho činnosti v širších souvislostech. Podrobněji viz KREISINGER, Pavel: Gerhard Paul – Klaus-Michael Mallmann (Eds.): Gestapo za druhé světové války. „Domácí fronta“ a okupovaná Evropa. Paměť a dějiny 5, 2011, č. 1, s. 133–134.