Podobné tituly

Máme doma 13letého syna, který doposud zhltnul všechny knihy P. Braunové a nedá na ně dopustit. Přečetla jsem si je také a souhlasím, že je to docela slušné čtení pro pubertální mládež. Ovšem Pozorovatelka mě doslova nadchla. Kdysi jsem vypomáhala ve stacionáři s postiženými dětmi, ale ty byly mentálně zaostalé. Nějak mi vůbec nedošlo, že by slintající a pokřivený člověk na vozíčku mohl psát filmové recenze. Pro mě se opravdu touhle knihou otevřel jiný svět. Nechybí mi odpovědi na otázky fungování všehomíra; fascinuje mě, jak my zdraví jsme úplně vedle, kolik detailů při běžném fyziologickém fungování si vůbec neuvědomujeme, a tudíž nejsme schopni pochopit a následně pomoci. Kniha je napsaná velmi čtivě, takže jsem ji prolétla a až teprve dodatečně jsem se probírala jednotlivými situacemi. Obdivovala jsem bráchu hlavní hrdinky, samozřejmě i její mámu a hlavně ji, Natálii. A když jsem se vrátila do reality, pak jsem svůj obdiv vyjádřila i autorkám. Knihy vypůjčené z knihovny dělím na ty, co si přečtu a už je 'nemusím', a na ty, které se posléze snažím sehnat do své knihovny. Tahle patří jednoznačně mezi ty druhé.

Pozorovatelka, je rozhodne zaujímavým čítaním. Okolo príbehu hlavnej hrdinky, ktorá sa musí vyrovnávať so svojim postihnutím a potrebuje pomoc úplne pri všetkom sa rozvíja klbko vzťahov jej príbuzných a jej samej so svojim okolím. Je to text a la Viewegh, nie veľmi hlboko analitický, ale čítavý, a sentimentálne povahy určite rozplače Leny vzdorujúca nepriazni osudu v kontraste s psychicky podlomenou asistentkou Leilou. Text určite povzbudí zasmušilých telesne postihnutých, ale čitateľ, či už zdravý alebo handicapovaný, tu nenájde odpovede na základné životné otázky, ktoré by ho vo vzťahu k Leny zaujímali: 1. Prečo sa netúži vyliečiť a je spokojná s takýmto životom, 2. čo jej dodáva životný optimizmus v takej bezvýchodiskovej situácii a 3. ako si dokáže veriť v Boha aj po tom, čo sa jej stalo? Autorka tu síce dvoma - troma vetami dáva odpovede na tieto otázky, lenže tie by si vzhľadom k svojej 'zásadnosti' v kontexte knihy zaslúžili viac priestoru, lebo v tejto svojej zakrpatenej podobe, budia dojem, že Leny sa štylizuje do 'pózy nadradenosti'. Takisto by neuškodilo pokračovať v príbehu trochu ďalej, spomenúť či si hlavná hrdinka našla napr. kamarátky, či sa začlenila do nejakého kolektívu (okrem triedy) atď.. Možnosti sú v knihe len načrtnuté a záver, na škodu veci, ostáva relatívne otvorený.