Vianova kniha je průlomovou publikací o Pieru Paolu Pasolinim v českém jazyce. Jedná se o první skutečnou biografii autora v češtině s rozsahem více jak 400 stran, brožované vydání se synopsemi děl a černobílými screen shoty z Pasoliniho filmů. Velmi pečlivě a zodpovědně zkoumá veškeré filmové dílo autora, kniha je koncipována jako intertextově a sémioticky zkoumající text s důrazem na hledání významu jednotlivých děl. Přestože vyšla již před 25-ti lety poprvé v Americe, Vianova kniha nestárne zejména díky zvolené metodě volného putování mezi obory a klíčovými tématy Pasoliniho poetiky. Dílo tak ve své podstatě kopíruje základní premisu autorovy poetiky, totiž "intelektuální pirátství/korzárství" nebo "kacířský empirismus", se kterým výsostný textový umělec, básník, spisovatel a esejista Pasolini proplouvá různými obory a nachází nejvěrnější a nejvhodnější obraz svých uměleckých snah zejména ve filmu, který se podle jeho slov "nevyjadřuje umělými znaky jako psaný jazyk, ale "skutečností" o "skutečnosti". Film je tedy chápán jako psaný jazyk skutečnosti, jako "parole" ke skutečnosti, která je chápána v De Saussureovkém duchu jako "langue". Viano sám ve své předmluvě speciálně k českému vydání píše o svém použití Pasoliniho v duchu Umberta Eca jako o vědomé a cílené volbě být raději "kolibříkem" přelétávajícím volně z květu na květ, než "akademickým krtkem", který hloubí pouze své chodbičky a pouze tyto zná dokonale a spolu s ostatními krtky je bedlivě stráží proti nezvaným hostům, rozuměj proti všem ostatním, třeba i neakademikům. Z mého ne filmového ale textového pohledu asi nejdůležitější částí knihy je prvních osmdesát stran, kde je zevrubně zkoumána Pasoliniho poetika v několika základních ale klíčových intertextových okruzích. Vianova kniha bude ozdobou nejen cinefilovy knihovny, ale též knihovny každého kultury milovného čtenáře, který se chce dozvědět více o jednom z nejvýznamnějších italských intelektuálů druhé poloviny 20. století.