Pár poznámek ke knize G. S. Evanse Tajný (český) deník Frederika Barona a jiné texty.
Nevím, co si kdo bude myslet o následujícím názoru a upřímně řečeno je mně to jedno. Knížka pro mě je, byla a bude vždycky Duší člověka, jak to říkal pan profesor T. G. Masaryk, a nikdy zbožím.
Někdy na začátku 90. let minulého století jsem mluvil s Arnoštem Lustigem o tom, že by bylo hezké, kdyby se vydal třeba se svou paní Věrou po České republice a napsal nějaké dojmy, jak na něho země a lidi po mnoha letech, kdy tady nebyl, působí a co by třeba od země i lidí očekával. Představoval jsem si, že by to byla knížka podobného pohledu, jak psal John Steinbeck o Americe Toulky s Charleym, Jan Werich Italské prázdniny, Miroslav Holub Anděla na kolečkách nebo Miroslav Horníček Listy z Provence. Mohli bychom vzpomínat na Karla Čapka, Jiřího Muchu a další autory.
V té knížce by měla být Duše. Lidí a země a taky autora. Dnes si myslím, že nejkrásnější na světě je hledat svou Duši a kdo to dokáže, ukazuje cestu a jeho psaní je inspirované. Takové knížky má smysl číst.
Arnošt Lustig možná přeslechl, co jsem mu říkal. Možná neměl čas, možná musel dělat něco jiného, co považoval za potřebnější a důležitější, a třeba ho takový nápad ani moc nezajímal a nebavil. Tohle nevím.
Je chybou po lidech cokoliv chtít a já jsem v životě mockrát chtěl. Přitom jsem možná už dlouho nejdřív tušil, a pak i věděl, že stačí říct a nic víc. Jenom říct, protože když se snažíte dát svým slovům Duši a myslíte pořád na Duši a vaše slova jsou dobrá, tak se nemůže stát, že by zapadla nebo se někam ztratila.
Pustili jste do světa myšlenku a nápad, máte třeba řadu let dojem, že se vůbec nic neděje, ale ta myšlenka roste a sílí, a pak se setkáte s knížkou, ve které je zkratka, humor a velká vnímavost a řada dalších znaků, podle které poznáte, že je tam Duše a vy jste rádi, že můžete být u toho, když se ty texty stávají knížkou.
Byli byste na velkém omylu, kdybyste byli smutní, že jste to původně chtěli jinak a po někom jiném a přišlo to k vám od někoho, od koho jste to ani nechtěli.
Mnohdy to tak v životě chodí, a pak je dobré pochopit, proč se to stalo právě tak a být za to vděčný.
Může se stát, že někde uvidíte sedět nenápadného člověka, který se kolem sebe jen tak dívá. Možná to bude pan Evans a bude přemýšlet o panu Frederiku Baronovi, čeho si zase všimnul na životě Čechů, a tak se bude pomalu rodit další kniha úvah, postřehů a dojmů vnímavého Američana s Duší o nás Češích.
Pokud to bude možné, budu zase rád u toho, když se řádky budou měnit v knížku a bude mě zajímat, jakou obálku vymyslí pan Staněk a kolik Duše se mu podaří do knížky dát.
O Američanech se říká – a někteří Češi to od nich snad až příliš rychle a snadno přebírají - , že je především zajímá obchod a že jejich přátelství je obchodní přátelství a trvá tak dlouho, dokud je obchod. Není obchod, není přátelství.
Tahle knížka to všechno popírá. Je o přátelství Čechů a Američanů, je o spolupráci a hlavně je o Duši, kterou mají pan Evans a pan Staněk a pokud ji v sobě budete hledat i vy, tak panu Frederiku Baronovi porozumíte, knížka se vám bude líbit a nebude zbožím…
PhDr. Miroslav Kouba
