Kniha je sepsána velice srozumitelně, vyhýbá se odborné terminologii, ačkoliv E. Fromm je za svou jednoduchost dosti kritizován. Kniha je tedy dostupná široké veřejnosti. Teorie lásky byla pestrá na doplňující odkazy, o které se i částečně opíral. Kniha tedy byla velice objektivní a nezaujatá, což napomohlo dalšímu rozšiřování myšlenek. Text je poznamenán svou dobou , cituje své současníky a komponuje zde příběhy z bible. Láska je zde představována jako základní hybná síla jedince, s čímž naprosto souhlasím. Pomocí této knihy je umožněno zasvěcení do narcismu či objektivity a rozumu. Celá hypotéza umění milovat je založena na schopnosti kreativního myšlení, která umožňuje dále rozvíjet psychiku jedince. Ačkoliv by se mohlo zdát kniha není o sexuální lásce, ale o uvědomění lidské existence a životních hodnot. Láska se tedy stává prostředkem porozumění. První krok je zvládnout teorii, druhý je otázka praxe. Láska tedy není problém objektu, ale problém pochopení. E. Fromm rozděluje lásku do pěti typů, zde bych přidala ještě několik druhů lásky jako například sourozeneckou, jejíž definice mi připadala dosti ošizená. Zarážející byla myšlenek o sexu, přičemž pohlavní akt je výrazem zoufalství, stejně jako u alkoholiků alkohol či u narkomanů drogy. Pohlavní styk je potom obraz odloučenosti a úzkosti, s čímž nesouhlasím. E. Fromm jako žák S. Freuda byl velice ovlivněn, myslím že E. From pohlavní akt chápe jako životní potřebu, která když není uspokojena, probouzí se v nás destruktivní síla, která vyvolá úzkost a zoufalství.
Kniha je velice povznášející a mimořádná, dokáže urovnat lidské myšlení.

Brilantní sociologický text, který není o sexuální lásce (jak by se mohlo z názvu trochu zdát), ale o základních lidských hodnotách...
Poměrně krátké, mimořádné, povznášející. Asi by to měla být - zvlášť v dnešní době - povinná četba.