Teprve teď, kdy sleduji, co se zase děje na Blízkém východě, oceňuji obsah Olšerova románu. Věrně přibližuje patologickou nenávist mezi Židy a Araby a jasně říká, že mír v této oblasti se rovná beznaději. Ať se rozumní lidé snaží, jak chtějí.

Včera jsem uznávala jen Román pro ženy, po přečtení knihy Krev pod obojí beru vše zpět. Je to síla. I jako abstinentka už vím, jaký je rozdíl mezi vyvětralou limčou a opojným absintem.

Studuji politologii a pro svou diplomku jsem si vybrala téma ,,Cestovní mapa pro mír na Blízkém východě'. V knihovně jsem hledala pod heslem Izrael a objevila romány Břetislava Olšera ...a Bůh osiřel a Krev pod obojí. Bylo v nich vše, víc materiálů jsem už nepotřebovala. Poutavé, čtivé a s přehledem všeříkající...

Olšer je novinář a dost zatvrzelý. Jeho román Krev pod obojí je tím v dobrém smyslu poznamenán; je sdělnější, věrohodnější a bez příkras. Výmluvně zobrazuje krutou situaci Blízkého východu a odhaluje sílu člověčenství, bez rozdílu země a rasy.

Krev pod obojí: Trochu ukecané, ale strhující, poučné i pobuřující...

Olšerovi se povedl napsat dokonalý lidský příběh, který už ze své podstaty smrtelnosti člověka nemůže dobře skončit. A tak, jak se hlavní postava Olšerova románu Krev pod obojí - nenadálá židovská vdova snaží naplnit chiméru své představy o usmíření, když daruje ledvinu svého zavražděného muže islámskému teroristovi, osud si nemilosrdně koná svoji špinavou práci a vše hatí. Přes tento pesimistický pohled na život je v Olšerově knize i mozaika složená z blažených chvil něžné i vášnivé lásky a milování, možná trochu zběsilého, jakoby se mělo odehrát naposled. Ale co víme, co bude zítra. Na Blízkém východě to platí dvojnásob. A abychom si vážili toho, co máme doma ve své konformní Střední Evropě, je třeba si skvělý román Krev pod obojí Břetislava Olšera přečíst.

Je to tak; svoje orgány si do nebe nevezmeme. Přesto jich pořád schází a skoro dvě třetiny čekatelů bez nich umírají. A kupovat se nesmějí, klonovat orgány je zakázáno. Chtěl bych vidět ty slavné moralisty, kdyby měli ledviny nadranc a zbývalo jim pár týdnů života, jak by zvedali ruku pro takové zákazy. Ta knížka mě vzala tak, že pořád myslím na to, co bych dělala já, kdybych byla na místě židovské hrdinky a měla darovat ledvinu svého zabitého muže jeho úhlavnímu nepříteli. Život je holt šílený...

V Olšerově románu Krev pod obojí se konečně mluví o kupování orgánů. Nevím, jestli je to etické nebo ne. Co vím, je to, že moje osmnáctiletá dcera umírá a bez transplantované ledviny ji ztratím navždy. Jedinou etikou a morálkou je pro mě její život. Když existují etické a neurochirurgické a kdovíjaké komise, které rozhodují, jestli dárce už opravdu umřel, proč by nemohly existovat stejné komise, jež by rozhodovaly o tom, aby se s orgány podloudně nekupčilo, ale legálně obchodovalo. Dárců je zoufale málo. Kdo si orgán nekoupí, nepřežije. A moje dcera chce žít...

Normálně nečtu, jedině na internetu. Tak jsem se probrouzdal až ke knížce Krev pod obojí. Protože fotím, zaujala mě titulní strana se zapadajícím sluncem nad Jeruzalémem. Myslel jsem si, že tam těch fotek bude víc. Když jsem ale utratil a nakoupil přes internet zajíce v pytli, tak jsem si ji i přečetl. Je to dobrý nápad - kdyby si Židé s Palestinci vyměnili svoje orgány, třeba by se vzpamatovali všichni a byl by tam konečně klid. Nevím, jestli je Olšer lepší fotograf nebo spisovatel, ale v průměru je to knížka víc než dobrá. Nenudí, spláchl jsem to za noc a den. MOHLA BY BÝT LEVNĚJŠÍ.

Pocházím z Prahy, ale po Terezínu jsem se vystěhovala do Izraele, tehdy ještě Filistina. Hodně dne věnuji literatuře. Číst o své druhé domovině je moje hobby. Četla jsem životopisy Arafata, taktéž Sharona. ŹASNU, KDYŽ ČTU V KNIZE PANA oLŠERA kREV PODOBOJÍ, JAK NA DVOU STRÁNKÁCH POPSAl CHARAKTERY ARAFATA A SHARONA. LÍP, NEŽ PISATELÉ JEJICH STORY CELÉHO ŽIVOTA.I story o ženě, jež darovala ledvinu svého zabitého muže Palestinci je k dojmutí. Kéžby všichni pracovali se svojí myslí stejně, mír v Izraeli by nebyl problém. Pan Olšer asi není Žid, ale ví toho o Izraelcích mnoho, možná více, než sami Židé! Slicha, prominete mi, že mé psaní není v češtině košer, ale jsem plná dojmu. Žiji až půl století v Tel Avivu a jazyk mých rodičů mi uniká. Toda, děkuji, pane Olšer. Rachel B. Kdysi Růžena.

Chodit třikrát týdně na pětihodinovou dialýzu není nic s medem. Nudíte se a tak jsem si koupil Olšerův román Krev pod obojí. Chtěl jsem něco z Blízkého východu, jaké však bylo moje příjemné překvapení, že tento fundovaný akční román mě nejen zasvětil do politiky Izraele a Palestiny, ale svým příběhem o darování orgánů mezi Židy a muslimy dobře naladil. Ležel jsem na dialýze a četl, jak stejný problém zažívá můj kolega dva tisíce kilometrů ode mě. Ten borec, co to napsal, je pašák. A zřejmě i v sexu...Kamil z Třebíče.

Neznám trefnější vystižení situace na Blízkém východě. Fundovaně napsaná dobrodružná i historicky významná kniha.