(...) Oproti posledním sbírkám jsou básně sbírky Rattus norvegicus kratší a jakoby soustředěnější. Je patrné, že se Jirous od posledních sbírek posunul do ještě subtilnějších a možná intimnějších poloh. Obdobně i Jirousova religiozita nabývá smířlivějších rozměrů, samozřejmě s výjimkou básně s masturbačním motivem nazvané Mystická, kterou prý Jirous odmítá dogma katolické církve o zjevení v Medžugorji.
Rattus norvegicus jako celek působí dojmem jakési neuzavřenosti a sympatické nahodilosti.
