Podobné tituly

(...) Polský spisovatel se ubírá originální cestou. Pomíjivost všeho, co tvoří náplň života - okamžiky plné ticha, zvuků, gest, hovorů, světelných proměn, ale i vnitřní pocity, zážitky, jež odnesl čas - zaznamenává jako okouzlený a zároveň sklíčený pozorovatel, pro něhož "je realita jen blíže neurčeným souhrnem nekonečna". (...) Závěrem knihy je leporelo drobných portrétů lidí, zvířat, ptáků, přírodních jevů i na první pohled "dukelských" všedností, jakými mohou být pro životem otupělé jedince řeka, déšť, mráz, nebe. Naléhavě však připomenou úvodní Stasiukovo krédo: "Slunce stoupá stále výš, aby si lidé mohli prohlédnout svět."

Dukla je knížka, která představuje stěžejní bod v tvorbě Andrzeje Stasiuka, sbírka netradičních povídek, ve kterých se Dukla – městečko na polsko-slovenském pomezí – stává metaforou paměti.

(...) Síla Stasiukova psaní tkví v jazykové kráse, lakoničnosti, poetických digresích, ať pootevírá dveře do samého sklepení lidskosti, nebo mluví třeba o tom, kde se vzal (...) „Dukla“ znamená jak polsky, tak česky „menší nevydřevenou šachtu vyhloubenou např. k zatímnímu větrání, průzkumu či vyhledání ložiska“. Stasiukova kniha je cestou k ložisku, cestou složenou z opakovaných návštěv jedné obce, snahou o rozluštění hádanky, proč je ta(ková) díra tak přitažlivá? (...) Dukla je malba slovem na pomezí eseje, reflexivní prózy a filozofického traktátu. Dukla je „místo, ve kterém by člověk chtěl zůstat už navždy, aniž by k tomu měl nějaký důvod“. Malá vlast (nejen polské) literatury.

(...) Nečekejte však od Stasiuka nějaké lyrizující obrázky z provincie. Příroda, krajina, živly i lidské tradice mají v jeho textech stejně důležité místo jako bizarnosti moderní civilizace. Jsou součást obrazu - poetického, věcného i obskurního zároveň -, v němž je Dukla "středobodem vesmíru, pupkem světa..." (...) Andrzej Stasiuk (ročník 1960) se vyznačuje originální obrazností. Jeho texty vás vtáhnou, a přitom jako by si hned říkaly o další, nové čtení, aby byl jejich neokázalý půvab odhalen až na dřeň. (Zde je na místě ovšem i pochvala překladatelce.)