Sůl, ovce a kamení
S. A. Fraňková, Knižní novinky, 13.3.2014
Tahle knížka je sice prvotina, ale jedna z dosud nejlepších prací M. Platzové. Společným jmenovatelem knihy, která se skládá ze čtyř povídek je jih. Přesně řečeno území bývalé Jugoslávie nebo ještě lépe Chorvatska. Osobně mám "silná" místa s charakterem v příbězích ráda, nevadí mi detailní popisy ulic, domů a města - spíš je mám mnohem radši, než sáhodlouhé rozhovory. A přesně tohle, popisy míst, navíc pěkně poetické a vytříbené popisy, najdete vždycky u Magdalény Platzové.
Čtyři povídky v tomto souboru pak působí tak trochu jako náhodné výseče, řezy z jinak obyčejných dní, které - když se na ně podíváme důkladněji, obsahují složitou kresbu a vyznačují se komplikovanými vztahy, které však zběžným pohledem nejsou patrné.
Co se týče Chorvatska, které hraje významnou roli ve všech příbězích (nebo aspoň ve třech z nich), lze říci, že autorka má s touto zemí vlastní zkušenost, neboť a jednu dobu měla to štěstí (aspoň podle mého) vlastnit domeček na ostrově Pag. Jak asi lze u příběhů z Chorvatska očekávat, promítně se do nich nejen krása pobřeží, kterou asi vnímáme ostřeji my, lidé bez moře, ale také kus z historie téhle země. Tito, válka i tradiční přístup k životu - to je obsah povídky Veronika. Stará žena rekapituluje svůj život. Vzpomíná na mládí, kdy se vzepřela domluvenému sňatku a tak i pohodlnému životu a místo toho se provdala za židovského námořníka Ivana, na svou kariéru hospodyně u bohaté splitské rodiny, na své syny, které rozdělila válka v roce 1992. Osudy lidí, které za sebou vláčí doba, politika a něčí - cizí - cíle.
Do současnosti, se vrací příběh Sezóna na ostrově, jejímž hlavním jmenovatelem je turistický ruch a to co přináší. Domácí obyvatelé na straně jedné, návštěvníci chtiví moře a slunce na straně druhé. Komornější drama rozkrývá manželské neshody kulturně nerovného páru, přičemž nakonec žena uteče s jiným hostem kterého potká náhodou v penzionu. Vlastní problémy s nerovností má nadto i pár, který penzion provozuje. Oba jsou sice z jedné země, ale jeden od moře a druhý z vnitrozemí, což přináší rozdíly v uvažování i myšlení. Tedy nejen odlišné kultury, ale i geografické podmínky, jako kdyby člověka nekompromisně tlačily člověka určitým směrem. Povídka Všechny kultury mají svůj vrchol pak svým způsobem přenáší jih do Prahy, přímo do jejího centra. Nejbizarnější příběh sbírky se točí kolem vztahu jedné mladé Češky a Jugoslávce, který se v Čechách zabývá natáčením filmů - jak ale matka oné mladé ženy zjistí, jde o pornofilmy a tak se vztah ke švarnému jižanovi i kariéra její dcery jako herečky začínají jevit v úplně jiném světle. Jako vedlejší figura pak příběhem prochází také zlodějíček, snad odněkud z východních stepí, který si prostor přivlastňuje po svém. Tato povídka pak navíc ještě na konci obsahuje větu, která byla hodně zdůrazňována, možná jako příliš pobuřující, ale možná proto tak výstižná:"Nad celým Václavským náměstím se vznáší ohromné, beztvaré, páchnoucí hovno." Což popisuje nejen stav a zahnívající stagnaci na Václaváku, ale i v celých Čechách.
A konečně titulní, a dle mého nejlepší příběh, vypráví o mladém páru z Čech, který na jednom dalmatském ostrově renovuje starý dům. Autorka, která tak mohla využít svou vlastní zkušenost s vlastnictvím domu na ostrovu Pag, nechává mezi řádky hmatatelně cítit vůni starého dřeva, která se mísí s vůní moře, slunce, které praží do zdí starého domu, a kde je pod nohama slyšet vrzání červeně natřených schodů... Platzová dokáže báječně zhmotnit atmosféra jihu, kterou byste si chtěli po návratu z dovolené vzít s sebou do kufru, doma ji bezpečně uložit a čas od času se s ní potěšit. Dům je však něčím obklopen, nestojí sám. Jsou s ním tedy jako bonus dodáni i sousedé, rázovité postavičky ostrovanů s jejich problémy a nenávistmi, kterých se čeští majitelé domu chtěj nechtěj stávají nedobrovolnými aktéry. Problémy jsou příliš komplikované, než by o nich ostrované nemluvili a tak je tu Berna a Fábe, jejich dcera Vlčice a syn Nedelko, který je sice hloupý, ale má práci, peníze a dům u moře, jen žena mu utekla. Ale z čech by mu mohli nějakou dovézt, ne? A v druhém domě na ten první nevraží Bosanka, která si vzala Němce Wolfganga, co měl za první ženu sestřenici Fábeho. Každodenními malichernostmi a záštěmi je tak špikován ten příjemný mořský vzduch, který i přes místo na slunci tak trochu hořkne.
Každopádně, pokud se budu držet doporučení Dana Kierana (totiž že si má člověk brát si na místa svých dovolených knihu, která se k nim vztahuje a jeho pobyt tak doplňuje), tahle kniha je ideální četbou na dovolenou v Chorvatsku. Pomůže vám totiž vidět trochu víc z téhle země, než jen pláže, slunce a kamení ....