Otoč se a očisti, nebo zkameníš, radí spisovatelka Margaret Atwoodová
, PRÁVO , 13.12.2002
(...) Nejvýraznější, snad nejvíc odpudivou, nicméně také nejsympatičtější postavou této středostavovské grotesky je jistě Elisabeth, která jediná projeví vůli ke změně, přestože její prostředky budou patrně i v budoucnu posvěceny účelem. Atwoodová jako by tím chtěla v katarzi svého suverénního a záviděníhodně jemného románu poslat publiku vzkaz: až tehdy bude na světě normálně, až se budou vyskytovat i takové ženy - a nám to nepřijde divné, poněvadž i muži dovedou být takoví.
K přečtení
, LIDOVÉ NOVINY , 16.11.2002
(...) Věčné téma lásky mezi mužem a ženou zpracovala Atwoodová suverénním způsobem jako melancholickou tragikomedii. Čtvrtstoletí starý román ani dnes neztrácí nic na své působivosti.
V te knize se jakoby nic moc nedeje....zdanlive...ale mezilidske vztahy se vyvijeji dal. Hrdina, muz, stoji mezi dvema zenami, ale vlastne to neni zadny hrdina...silnejsi je jeho exmanzelka, milenka je poddajna...nema tu jeji vnitrni silu, pozoruje ji. neni si jista.takova by vzdy chtela byt. jako jeho manzelka. zvlastni manzelsky trojuhelnik, take ctyruhelnik...neni to vesela kniha. ale zajimava zcela nepochybne. protoze vztah muz-zena neni vzdy jen pozlatko. i nase zivoty jsou veskrze 'obycejne', snad proto je tak snadne vzit se do pocitu postav, ktere kazda za sebe vidi tutez situaci jinak. tomuto se rika uhel pohledu-kdyz dve veci vnima vic lidi rozdilne a prece pravdive...po svem...
