Dlouho jsem hledal takovou publikaci, která by se na drogy nedívala černě nebo naopak bíle, on totiž svět je většinou pestrobarevný a na vše se dá koukat ze všech stran. Knížka není filosofická, není o hledání smyslu života, není ničím vyjmečná a to z ní dělá tak zajímavou publikaci. Vychází totiž přímo z nitra autora, aspoň mě o tom Veronika Pánková přesvědčila a jestli tomu tak není, tak to se skláním podruhé. Škoda jen, že v zájmu jazyka není psaná spisovně, ale hovorově, což jí ale dodává na nestrojesnosti, přirozenosti a hodnověrnosti. Je to zpověď a já jen lituji, že nejsem jediným, kdo toto děsivé tajemství nosí.
