(1901–74) je vedle Le Corbusiera a Miese van der Roheho jedním z nejproslulejších architektů modernismu, kteří nejvíc ovlivnili následující generace. Kahn hledal ve svých mocně působících formách duchovní obsah a povzbuzoval studenty, aby se soustředili na samou podstatu povahy architektury. Z jeho mistrovských děl jmenujme Richardovo lékařské centrum ve Filadelfii, rozšíření Galerie umění na Yaleově univerzitě, Kimbellovo muzeum umění ve Fort Worthu a vládní komplex v Dháce či Salkův ústav biologických studií v Kalifornii. Kniha obsahuje vedle rozhovorů se studenty málo známou Kahnovu esej o zdrojích inspirace, interview o jeho pracovních metodách a Kahnovu vizi budoucnosti jeho profese. Dalšími texty o Kahnovi přispěli do svazku Michael Bell a Lars Lerup.
