Letos bude 28. října důležitý den pro republiku, tatíčku Masaryku
Tomáš Weiss
Státní svátek výročí vzniku Československa bude mít letos, zdá se, zase po letech náboj. Prezident Rozkladatel, pracující bez oddychu na svojí mstivé kantiléně a svinském podrývání demokracie, dal tentokrát do pohybu větší kus společnosti, než čekal. Jisté je, že kdo bude 28. října 2016 spatřen na hradních slavnostech, dobrovolně splyne s místním slušovickým vepřínem.
"Já jsem svým vzděláním vědomě Evropan; chci tím říci, že mně kultura evropská a americká (Amerika je ethnicky i kulturně kusem Evropy přeneseným ne úplně - do Ameriky) duchovnì stačí. Východní filosofie a literatury znám velmi málo a z druhé ruky, protože nemám východních řečí; kultura Indie, Číny, Japonska je mně nedostupná. Jsem hodně skeptický k těm hlasùm, které je vynášejí a vyvyšují nad kulturu evropskou; vím, že by se mně mohlo namítnout, že tady mluvím jako slepý o barvách. A jako Evropan jsem západník - to říkám vůči těm slavofilùm, co v Rusku a Slovanstvu vidí něco nadevropského. Nejlepší Rusové byli také západníky!
A naše literatura, česká a slovenská? Četl jsem ji hodně a mám ji, mohu říci, dost dùkladně; ale vy mladí jste v ní a s ní vyrùstali a proto z ní dovedete víc vyvážit. Já v dětství a jako středoškolák neměl tolik a tak dokonalé literatury jako vy. Dostal jsem se k české literatuře, když už jsem se začetl do literatur světových - to srovnávání se světovými vzory nedovolilo mně nadšení, kterého vy mladí jste schopni. Proto mé kritiky našich básníkù byly většinou negativní. Chcete-li vědět, koho mám nejraději, tedy Máchu, třebaže v něm vidím jen náběh a nehotovost, ovšem geniální;mám rád Němcovou,Nerudu, Havlíčka - nejen publicistu, ale i básníka. Stále mě zajímal Vrchlický - v jeho lyrice je mnoho znamenitého, ale musí se to z jeho nadtvorby vyhledat. Četl jsem snad všecky naše a slovenské romány - pozoruju, že naše poesie je silnější než romány., zejména nám chybí román český a slovenský, totiž takový, kde by se projednaly naše přítomné národní a tež i státní problémy a odkud by domácí i cizí
čtenář mohl vyvážit ducha národa. Srovnejte třeba výši norského románu s naším! Jsou partie v Čapku-Chodovi, Holečkovi, Herrmannovi a jiných, které čtu s potěšením; cením si i některých z našich mladších a nejmladších, zejména lyrikù. Řekl bych, že cizí literatura mně dává víc idejí, víc krásy a dokonalé formy. naši básníci mně dávají poučení o našich národních nedokonalostech a bolestech."
Hovory s TGM, 1935
25.10.2016
