Den, kdy spatříš volavku jen kvůli jejímu jménu

nakl. Host, Tomáš Weiss

Když má vyjít nová básnická sbírka Petra Hrušky (1964), určitý druh čtenářů zpozorní. Bývají to totiž v posledních dvaceti letech vrcholy poetické sezóny. Minout se přesně - to je autorova definice poezie. A ještě to, že slova jsou sama překvapována souvislostmi, do kterých je básník postaví. Jeho slovní sestavy už díky překladům znají i zájemci z Británie nebo Ameriky. A začátkem letošního června mu bude šede. Tak všechno dobré. Foto: Jan Bartoš.

Ukázky:

 

Okradená

Přišla jsi okradená.

Dříve než zazněla očekávaná věta

Ti hajzli mi vzali všechno,

stačil jsem si všimnout,

že tvá ramena

vůbec nedokázala zestárnout —

ani mým dlouholetým přičiněním.

Stále se zdvihají v té pomalé křivce

a za klenbou

se pak hladce stáčejí ke krku,

tam, kde stojíš,

bezezbytku okradená těmi hajzly.

 

Vůně jilmového listí

Místo kabátu si vzal sirky.

Našli ho za rybárnou v jilmovém listí.

Předkloněný, zdálo se, že spěchá.

Marto!

 

Když ho předávali,

podchlazeného a od sraček,

rozpačitě krčili rameny,

jako ti, kdo všechno jenom komplikují.

Opakoval ženské jméno,

odmítal se hnout z místa

a velmi spěchal.

 

.......

Tiskla jsem ho k sobě a najednou si nedokázala vybavit, kdo to je. Ani co se mezi námi stalo, ani jak to má pokračovat. Marně jsem se namáhala a snažila něco vyvodit z převržených věcí kolem.

Porcelánový labutí krk. Zkřížené berle. Nezdravě tlusté romány. V tom děsu jsem ho tiskla k sobě a konečně tonula v nádheře.

30.4.2024