#moje argo - srpen 2021: rozhovor s Donatellou Di Pietrantonio
Veronika Chaloupková - nakl. Argo
Interaktivní webový měsíčník #moje argo přináší v srpnovém čísle roku 2021 mimo "rodinného rozhovoru" o Jiřím Stránském, textu o knihách Leily Slimani nebo Trujkuntu detektivkáře Petra Sagitariuse či vide s Lenkou Elbe také rozhovor s italskou spisovatelkou Donatellou Di Pietrantonio.
# V jednom z rozhovorů ses čtenářům svěřila, že po Navrátilce nebylo snadné znovu začít psát, pracovat na nové knize. Nedokázala jsi v sobě najít potřebné ticho, bolestné prázdno, ze kterého se psaní rodí. Při každém pokusu ses cítila frustrovaná, nespokojená. Co bylo tedy tím stimulem, který tě popostrčil ke psaní?
Byly to neutichající hlasy dvou sester v mém nitru, které se cítily nevyslyšené: jako by po traumatickém dětství, o kterém jsem psala v Navrátilce, čekaly, že je budeme sledovat dál i v jejich dospělém životě a v jejich zčásti posvátných, zčásti pokřivených láskách.
# Návrat do Borga Sud by se dal nazvat pokračováním Navrátilky?
V jistém slova smyslu ano, vzhledem k tomu, že se opět vracím k některým postavám a událostem z toho příběhu. Zároveň je ale Návrat do Borga Sud také samostatným románem, který je možné číst nezávisle na Navrátilce.
# Jaký máš vztah k Borgu Sud, místu, které hraje v knize velmi důležitou roli?
Borgo Sud je čtvrť v Pescaře, což je největší město Abruzza, regionu, v němž žiju. Je to čtvrť námořníků a předtím, než jsem začala psát knihu, jsem ji vůbec neznala. Byl to objev: velmi vřele mě tam přijali a „adoptovali“, a to především ženy, které jsou milé a pohostinné. Měla jsem pocit, že jsem objevila samostatnou krajinu uvnitř města se semknutou a soudržnou komunitou. To bylo přesně to, co jsem hledala pro Adrianu, jednu ze sester a hlavních hrdinek.
# Témata mateřství, příslušnosti či původu a ztráty jsou přítomny ve všech tvých románech, stejně jako určitý element tragičnosti… Myslíš, že bys byla schopná napsat nějaký humoristický či humorný román, nebo ti tento způsob vyjadřování či vyprávění prostě není vlastní?
Nevím, přijde mi to obtížné. Možná bych mohla napsat humoristickou povídku, nebo by se třeba humor a ironie mohly sem tam objevit v mých románech, ale to, o čem chci vyprávět doopravdy, je tragický aspekt lidské existence. Štěstí, pokud je nám dopřáno, je třeba jednoduše prožít, není zapotřebí o něm mluvit. To, co musíme nějakým způsobem zpracovat, je bolest a utrpení.
# Tvoje psaní budí dojem jakési úspornosti, snažíš se říct hodně, ale používáš k tomu minimum vyjadřovacích prostředků. Nemáš ráda „vatovitou“ literaturu… Kdo nebo co tě formovalo?
V první řadě můj život: narodit se a vyrůstat v rolnické rodině v šedesátých letech v Abruzzu nebylo nic snadného. Doma se mluvilo málo. To, co mě formovalo v literatuře, byla rozhodně italská hermetická poezie, kterou jsem četla v dospívání s velkým zápalem, především Ungarettiho. V dospělosti pak pro mě byla důležitým vzorem Ágota Kristóf a její strohá až vyprahlá próza, prostá jakýchkoliv nadbytečných prvků. Byla mi vzorem odvahy také co se týče témat, kterým se věnuje, v rozhodnutí vnořit se do ne zrovna klidných vod lidství jako takového.
# Co pro tebe znamená ocenění Premio Strega (nejvýznamnější literární cena v Itálii)? Tento rok jsi v soutěži skončila druhá. V mezičase jsem si s tebou psala, ale tys mi odpovídala, že jsi pořád „v poklusu“ a že nestíháš ani otevřít e-maily. Můžeš našim čtenářům popsat, jak probíhá vyhlašování, co to pro spisovatele znamená, jakých aktivit se musí účastnit?
Se Stregou se hodně cestuje! Spolu s ostatními finalisty jsme podstoupili promo turné křížem krážem po celé Itálii a setkávali jsme se se čtenáři a s různými kulturními institucemi. Pro pět finalistů to znamená měsíc na cestách, všechno to ale začíná již s dvanácti vybranými kandidáty… pro mě bylo zajímavé setkat se s jinými spisovateli a konfrontovat se s nimi, nestává se mi to často…
# V Čechách jako i zřejmě jinde na světě se po úspěchu Eleny Ferrante nahlíží téměř veškerá italská literatura touto optikou. Co bys odpověděla těm, kteří tvé dílo přirovnávají k literárním modlám, jako je Ferrante nebo byla Elsa Morante?
V Itálií takhle moji tvorbu nevnímají, přiznávají mi vlastní, nezaměnitelný styl psaní. Oceňuji Elenu Ferrante a velice si jí vážím, ale nemyslím si, že bychom si byly podobné. Ten, kdo pronikne k našim knihám blíže, hledá a také nachází odlišný čtenářský prožitek.
# Navrátilka má být zfilmována. Můžeš nám prozradit víc? Bude i ve filmové distribuci v Čechách?
O distribuci v České republice zatím nevím, ale film je už hotový a je překrásný. Doufám, že ho brzy uvidím na plátnech kin.
# Veronika Chaloupková, psáno pro #moje argo - srpen 2021
10.8.2021
