Jak Jan Novák rozkopl dveře Kunderova chráněného území
Tomáš Weiss
Vyšla biografie české části života a díla Milana Kundery (1929). Spisovatel Jan Novák ji napsal pěkně po amerikánsku – bez servítků, zpříma, s minimálními ohledy, podle kritiků příliš černobíle a s jakýmsi prokurátorským sekyrnictvím. Jisté je, že takhle zhurta se u nás životopisy většinou nepíšou.
Už dlouho se o knize tak vášnivě nediskutovalo, jako o tomhle kunderovském životopisu. Pravda – není to nic celonárodního, jde o debatu v poměrně malém kulturním okruhu. Kniha se ale přitom podle prvních hodin a dnů prodeje stane skutečně jedním z bestsellerů roku, tedy se určitě kromě úzké skupinky literárních kritiků a publicistů zabydlí i v mnoha českých domácnostech.
Jaké je vlastně dnes mezi českými čtenáři povědomí o Milanu Kunderovi? Velmi chabé. Vlastní vinou vymizel z jejich zorného pole. A tak budou pamětnické knihovny, kde se najdou všechny ty jeho mladé básně, kdy přizvukoval stalinismu. Ale také jeho milostné Monology. V paměti jistě bude jeho Žert, Směšné lásky, Život je jinde. A pochopitelně Nesnesitelná lehkost bytí.
Díky brněnskému nakladatelství Atlantis, vyšly všechny jeho česky psané romány. Z těch psaných francouzsky však zatím ani jeden. Česky tedy nemáme k dispozici ani Pomalost, ani Totožnost, ani Nevědomost, ani Slavnost bezvýznamnosti. Důvod je známý: autor nechtěl svěřit překlad svých francouzských textů nikomu jinému než sobě, ale sám na nich nepracoval. Došlo tak k opravdu podivné situaci, kdy celý svět čte Kunderu (včetně Číny), ale v češtině k dispozici jeho francouzsky napsané romány nejsou. Podle našich informací by se ale tenhle deficit francouzského Kundery měl postupně odstraňovat – na podzim 2020 by česky v překladu Anny Kareninové měla vyjít Slavnost bezvýznamnosti (ten samý titul v tu samou dobu i v překladu slovenském).
Novákova biografie rozrýpává nejen život a dílo světově proslulého autora, ale vrací do debaty další otázky, které se v různých převlecích zvlášť v postkomunistickém Česko – Slovensku stále vrací. Bylo vkusné dělat v padesátých letech kariéru umělce-komunisty? Je členství ve zločinecké organizaci stigmatem navždy nebo se dá nějak odčinit? Jak různě lidé po letech se svojí osobní historií zacházejí? Jak se má přistupovat po letech k hodnocení jejich životů? Jistě, že je rozdíl mezi životy Havla, Koláře, Vaculíka, Kohouta, Hrabala, Kundery a Škvoreckého? A vyplývá z těch rozdílů vlastně něco, co nám může dnes říct něco o morálce, pravdě, etice? Co riskuje autor tím, že se začne schovávat před druhými i před sebou? Jaký vztah je mezi dílem a životem? Opravdu se dají bezbolestně od sebe oddělit?
Jan Novák napsal knihu o atraktivní osobě. Knihu, která měla všechny předpoklady zaujmout. Nejenom na domácí půdě. To se mu povedlo. Diskuze knihou vyvolaná se rozběhla a časem vychladne. Některých otázek se ale v té naší české kotlince ještě dlouho nezbavíme, Kundera neKundera. A budeme se prostě o ně z různých pozic dohadovat a dohadovat……
26.6.2020
