Je samota v drsné přírodě dobrou náplastí na bolavou duši?
Tomáš Weiss
Je Aljaška dobré místo na léčbu post-traumatického syndrom z válečného nasazení? Veterán z Vietnamu si ji rozhodně naordinuje - spolu se svou ženou a dcerou vyrazí mezi medvědy a vlky. Další kniha od autorky populárního Slavíka Kristin Hannahové se jmenuje Velká samota.
Kristin Hannahová skvěle zachycuje charaktery aljašských podivínů, otevírá celou galerii důvodů, proč bylo třeba prásknout civilizaci dveřmi před nosem. Jsou tak komplexní, až se čtenář podiví, jak je možné, že on sám ještě zůstává na místě, kam je zavedena elektřina a kde teče voda. Neměl by také prásknout do bot a knihu dočíst až na cestě, nechat si stránky otáčet větrem?
Román silně popisuje totální zmatení, kterému je vystaveno několik aljašských solitérů. Vnější svět nechápou tak dalece, že se bojí světové války, která má přijít každým dnem, pandemie, invaze, čehokoliv. Jsme v sedmdesátých letech 20. století a fake news tuto komunitu promoří.
Spisovatelka nikoho nesoudí, hrdiny ale formuje do šablon. Záhy je jasné, kdo je ten dobrý (naštěstí většina) a kdo ne. Pro odstíny povah tu není místo, místo jmen by jako identifikátor postav mohly sloužit jejich vlastnosti: Podezřívavý, Odvážná, Obětující se, Trpící…
Aleš Palán, z recenze pro Aktualne.cz
Kristin Hannahová je Američanka, která píše proto, aby vyprávěla velké lidské příběhy čtenářsky co nejvíc po srsti. Není to umělecké trápení s tématem, ale efektivní práce se čtenářem. Kniha se čte dobře, děj plyne relativně rychle, jeho počáteční rozehrání a vytvoření emocionální mapy postav je aplikováním tradičních rad z kurzů tvůrčího psaní.
Martin Kasarda, z recenze pro slovenský deník SME
21.11.2019
