Kdy jste naposledy dostali od někoho knížku poezie? Kdy jste si nějakou poetickou sbírku naposledy sami koupili? Že vás nic takového už dlouho nepotkalo a nenapadlo? Škoda. Poezie se totiž píše, vydává, a ty sbírky jsou pro vás v každém správném knihkupectví dostupné. Zanechte veškerých předsudků, kterými je poezie umenšována. Ne, opravdu se ani ve čtyřiceti nemusíte cítit trapně, když si ji kupujete a čtete, protože to není věc pouze pro gymnazisty. Opravdu se nemusíte bát rýmovaček láska – páska, protože taková poezie ve své většině opravdu není. Opravdu poezie neskončila Máchou a školními povinnými recitacemi nebo udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi. Všechna ta snaha překvapit slovy, vyjádřit se na malém prostoru kondenzovaně a nečekaně, sepsat výbušnost, provokaci, meditaci,vykopnout nějaké dveře a pojmenovat, nebo jen tiše rozsvítit, aspoň na chvíli, to všechno pokračuje dál. A tak je možné číst klasiky i současníky, kteří se možná v budoucnu klasiky stanou.
Jak říká básník Petr Hruška: "Báseň je vyslovení, nebo vyslovení se, nebo dokonce vyslovení se k někomu. A to jsou všechno kategorie, ve kterých vám musí nutně jít o svět, jinak byste to neudělal. Dostávat svět do slov, pokoušet se ho vyslovit, je prořeknutí se z určité mikronaděje, že tu může být někdo, pro koho má smysl to vyslovit."
Nebuďte sami proti sobě. Nebuďte bez básní!
Petr Hruška
Pořádného tuňáka
Janu Balabánovi
Pořádného tuňáka
aby s námi otřáslo
to nehasnoucí stříbro ryby
plesknuté do listů novin
mrtvých novin na ryby
Pořádného tuňáka
který by stačil na nějaký čas
aby nás zase jednou
záblo v zápěstích
nad těžkým stříbrem světa
pronést ho kolem
strmých zad
bankovních domů
a společně pak doma rozbalit noviny
předvolební držky potřísněné rybinou
vyhlížejí ještě vychcaněji
veliké tělo na mělčině novin
na mělčině stolu
Pořádného tuňáka
až se rozčeří
seprané volány domácího ticha
až si najednou vzpomeneme
co všechno jsme tady sakra
chtěli
( ze sbírky Darmata)
21.3.2018