Než začnete číst autobiografii Neila Younga Special Deluxe
Neil Young
Co se na první dobrou o autorovi vybaví? Neil Young (1945, Kanada), kytarista, zpěvák, to Y v legendární skupině CSNY, Crazy Horse, na scéně už padesát let, každý rok nová deska, od akustiky, přes rock, grunge, elektroniku, country, bigband sound zase zpátky k elektrické a akustické kytaře, legendární zlidovělé melodie a texty, Bridge School, hudební přehrávač Pono......
Předmluva
Tahle kniha, to je takový vodopád myšlenek, úvah a postřehů. Jednu knížku o svém životě jsem už napsal, takže některé příběhy možná budete znát. Tady jsem se soustředil hlavně na auta, která jsem za ta léta měl.
Napřed jsem knihu chtěl nazvat Auta a psi. Přišlo mi to jako dobrý nápad, druhá knížka by tak hezky navazovala na tu první. Říkal jsem si, že auta koneckonců miluju celý život a o čem jiném tedy psát, když ne o nich. A co se psů týče, taky jsem jich měl slušnou řádku. Psi a auta, to je prima námět pro příběhy, které se do první knížky nevešly.
Coby syn skvělého kanadského novináře Scotta Younga jsem se odmalička pohyboval mezi lidmi, co se psaním úspěšně živili, takže bych dal určitě dohromady knihu, která by lidi zajímala. A navíc bych se tím sám na nějakou dobu zabavil, což by mi přišlo docela vhod. Prostě ideální spojení příjemného s užitečným — čtenáři si užijí a mě to bude bavit. Trápila mě jen jediná obava — že to celé bude až moc seriózní, protože se rozepíšu o věcech, které mi opravdu leží na srdci a beru je hodně vážně. Stejný problém nastal už při psaní první knihy. A když teď budu psát o autech, nemůžu vynechat úvahy o fosilních palivech, globálním oteplování a americké politice, což by čtenáře mohlo odradit. Auta jsou zábavné a nevinné téma, zato s politikou často veškerá legrace končí. A já se bál, že by z knížky nakonec mohlo vzniknout něco úplně jiného, než jak se tvářila ze začátku.
A aby to celé bylo ještě složitější, musel jsem si po zralé úvaze upřímně přiznat, že jako majitel mnoha psů jsem vskutku nebyl vzorem úspěchu. Spíš bych mohl fungovat jako odstrašující příklad, možná ten úplně nejhorší psí páníček na světě. Co si budeme vyprávět — všechno, na co jsem sáhl, se pokazilo. Takže jsem název Auta a psi v tichosti zavrhl, milovníky psů by to nepochybně právem pobouřilo a začali by mě nesnášet. Psy jsem tudíž z názvu vypustil a začal knížce pracovně říkat „Auta, co jsem znal“. Přesto se tu o několika psech dočtete — pár z nich mi patřilo, kromě toho vzpomínám i na několik dalších. Už to není jedno z hlavních témat, ale zase by mi bylo líto, kdyby z těch příběhů vypadli úplně.
