Česká republika jako Matějská pouť pro ruské špióny
Tomáš Weiss
V době, kdy je zcela zřejmé, že vláda v Rusku dělá všechno proto, aby v jednotlivých státech EU vyrobila co největší míru chaosu, vychází kniha novináře Respektu Ondřeje Kundry, která se snaží alespoň částečně rozkrýt působení ruských agentů tajných služeb na našem území.
Co říkají české tajné služby na rej ruských špiónů na našem území? Mají alespoň rámcový přehled, kdo nám tady běhá z Moskvy po dvorku a co má za lubem? Kdo nám leze do kuchyně a nakukuje pod pokličky? Kdo nám šmejdí po ložnicích a vynáší intimnosti a rodinná tajemství? Tohle jsou ti Rusáci z KGB nebo FSB nebo jak se to estébáctví v současném Rusku jmenuje, které máme historicky dobrý důvod podezírat z lumpáren. Jednou si nás spoluosvobozením od německého nacismu přivlastnili a od té doby vidí jen neradi, když máme na věc jiný názor, než který se jim hodí. Zvykli si, že hned od roku 1945 je na tomhle středoevropském území Soudruhovo. Makali na svých cílech v roce 1946, dotáhli to v roce 1948, pojistili si to padesátými lety, ukázali chrup v roce 1968 a rád bych si někdy přečetl, co všechno měli v merku v roce 1989. Asi to budou proti našim operativcům ostřílení kozáci, a když už se je podaří chytit za ruku, objeví se v ní diplomatický pas a dotyčný se ohání imunitou a mezinárodním skandálem. Jak autor knihy, investigativní novinář Respektu s výučním listem od pátracího matadora Jaroslava Spurného, píše, má ruská ambasáda v Praze dvakrát tolik (140) lidí, než ta americká. Je jasné, že ruským špiónům je u nás dobře a měli bychom jim zábavu překazit. Jenže s takovými podržtaškami jako jsou český prezident a ex-prezident to není asi snadné. Jaký div, že už dávno máme v EU pověst ruského trojského koně.
8.3.2016