Umění hádat se o literatuře před svědky - rok 2017, rok F.X. Šaldy
Tomáš Weiss
4. dubna uplyne 80 let od Šaldova úmrtí, 22. prosince pak 150 let od jeho narození. Šalda funguje v českém prostředí stále jako určitá meta literární kritiky. Pro dnešek minimálně v tom, že dokázal z kritiky udělat svébytný umělecký žánr, že se nebál mít názor, že dokázal mít pro literaturu vášeň, která byla i v médiích první republiky výjimečná.
Pořad Českého rozhlasu - Vltava k Šaldovu výročí, připravil Petr Šrámek.
Ze závěti F.X.Šaldy:
"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví!
Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám
jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...)
jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...)
Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)
"Můj pravý život je uložen v mém díle, jen hlupáci a duševní ubožáci mohou se domnívat, že je v korespondenci." (...)
"Generálním dědicem ustanovuji Jedličkův ústav pro děti zmrzačené v Praze. Vila v Dobřichovicích může být proměněna v léčebnu nebo ozdravovnu pro ně, nebo zpeněžena k účelům spolkovým (...) Kuratoriu náleží dozor na tím, aby mé jmění movité i nemovité sloužilo opravdu blahu těch ubohých dětí, aby nebyly v ničem zkracovány, zejména aby nebyly dozorčím personálem okrádány, šizeny nebo jakkoli jinak utiskovány. Kletba má každému, kdo se na nich proviňuje nebo jim ubližuje!"
"Bude-li vila čp. 154 obrácena v ozdravovnu nebo léčebnu těch dětí, chci aby zvučela celý den smíchem a zpěvem těch jejich drobných obyvatelů a byla prostoupena pokud jen možno sluncem a radostí."
F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice)
Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 168 - 172)
