Jméno růže (recenze)

Wendy Šimotová

Když jsem si po maturitě řekla, že se pustím do nějaké pěkné a jednoduché literatury nemyslela jsem si, že skončím zrovna u Jména růže, ale což. Tahle úžasná prvotina italského spisovatele Umberta Eca se právem stala jeho nejslavnějším románem a jednou z nejžádanějších knih vůbec. Hned po svém vydání si získala svůj specifický kruh čtenářů a i přes svojí rozsáhlost, složitost a náročnost si stále získává nové a nové příznivce.

Děj začíná v okamžiku, kdy do mnišského opatství, které je opředeno nejrůznějšími tajemstvími spojenými s labyrintem a nejúžasnější a největší knihovnou té doby, přijíždí františkánský mnich Vilém z Baskervillu v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku. Jejich cesta má jasný cíl. Důkladně připravit půdu pro jednání františkánů s delegací avignonského papeže Jana XXII.

Jejich dílo je však ohroženo sérií záhadných vražd, které vrhají stín na celé opatství. A nikdo neví, kdo bude další obětí – i když jisté schéma a náznaky tu samozřejmě jsou. A jak je jistě bystrému čtenáři jasné, naše knihovna a tajemství v ní uložené, sehrají v celém vyšetřování důležitou roli.

Musím se přiznat, že ač jsem byla do téhle knížky vysloveně zažraná, nečetla se mi nijak lehce. Na děj je opravdu potřeba se velmi soustředit aby vám nic neuniklo a vy jste se v ději neztratili. Celý příběh nebavíc hodně popisný, rozvleklý a nezkušenému nebo nepříliš sečtělému čtenáři se některé pasáže mohou zdát poněkud nudné, dlouhavé a zbytečné. Právě v nich, ale tkví celé jeho kouzlo.

Umberto Eco vytvořil opravdu úžasnou a jedinečnou knihu, která možná nezaujme každého čtenáře a její čtení vyžaduje jisté znalosti historie a možná i knihovnických věcí, ale o to více je atraktivnější a výjimečnější. Jméno růže je výborně napsanou a opravdu složitostmi a záhadami opředenou historickou detektivkou, která má však mnohem větší potenciál než jiné romány tohoto druhu.

Hodnocení: 90%

29.10.2014