A ještě něco - při prvním porevolučním sčítání obyvatel si František Lízna vyplnil do rubriky "národost", že je Róm. Chtěl se tak identifikovat se sociálně slabými a s vyloučenými. Jeho péče o bezdomovce je proslulá. Jeho fara byla a je pro ně vždycky otevřená, přestože byl mnohokrát okraden a podveden. Jenže František Lízna, ten který si ochočil ďábla tak, že do Compostely došel v botách značky Mefisto, nikdy nebyl žádný farář na farním úřadě, kde jsou úřední hodiny od do. František Lízna je křesťanský duchovní správce a bere svůj úkol sakramentsky vážně. Však už kdysi býval vzorem i pro Ivana Jirouse. Stačí nalistovat Magorovy labutí písně: "Jestli mě ještě popáté, nedopusť Bože líznou, dopřej mi aspoň ve vazbě, setkání s Františkem Líznou." (Lízna byl dohromady z politických důvodů vězněn komunisty právě pětkrát).
A teď konečně můžeme začít číst knihu duchovní poezie, která vznikala v posledních deseti letech. Je to poezie křesťanská, chválící Boha a žádají po něm sílu pro boj s temnotou. Bůh ví, že by mi od některých byla protivná až pózérská. Podepsáno jménem František Lízna má ale toto duchovní sepsání úplně jinou sílu. Nemyslím si, že je autor básník, ale statečný člověk a ryzí svědek svého přesvědčení, to tedy ano.